Hledání zeleného prostoru v moderní výstavbě

Životní prostor člověka, to nejsou jen budovy, ve kterých v současné době trávíme 90 % každého dne, je to také příroda a okolí, které nás obklopuje. Příroda je základem lidské existence – poskytuje nám obživu a suroviny, energii pro naše domovy i pro všechna průmyslová odvětví, čistí vzduch i vodu. Významná je i z pohledu našeho zdraví a celkové duševní pohody, vždyť na „zelenou“ jsme jako druh adaptovaní po dlouhou řadu desítek tisíc let. Pobyt v přírodě nám jednoduše dělá dobře.

Toužíme ale po větším pohodlí a bezpečí, než nabízí život v přírodě. Ty nalézáme v budovách a prostor kolem nás přetváříme podle svých představ. Světová populace narůstá vysokým tempem a lidstvo každý den ukusuje velkými nenasytnými sousty z ploch volné přírody. Takové tempo není možné dlouhodobě udržet. Musíme hledat cesty, jak vliv stavebnictví a budov během jejich provozu nejen minimalizovat, do budoucna pravděpodobně i kompenzovat dluhy staveb předchozích.

Co znamená žít udržitelně?

Nová bytová výstavba už mnohdy není jen o bytových domech. Stále častěji jsou pozemky, kde má v budoucnu vzniknout nová rezidenční čtvrť, dočasně využívány pro volnočasové aktivity nebo jako městská zahrada. Bývalé brownfieldy, určené pro budoucí výstavbu, jsou lákavým prostorem pro komunitní setkávání a stávají se netradičním prostorem pro sportovní nebo kulturní aktivity. Jinde, jako v případě modřanského Cukrkandlu, dočasně vyroste komunitní zahrada, parkourové hřiště nebo BMX dráha.

Parkour Park na Cukrkandlu. Hřiště je světovým unikátem. Všechny překážky jsou vytvořeny z nového revolučního materiálu - recyklovaného betonu, Rebetongu. 
Komunitní zahrádka na Cukrkandlu.

Čtvrť Emila Kolbena

Kromě zvyšujících se nároků na kvalitu budov a zdravé vnitřní prostředí sílí akcent na rozvoj veřejného prostoru. Z průzkumů společnosti Skanska vyplývá, že při stěhování do nového se kromě vhodnějších dispozic bytu lidé nejvíce těší na hezké okolí domu, parky s dětským hřištěm, klidný a bezpečný veřejný prostor s možnostmi komunitního a sportovního vyžití.

Nově vznikající čtvrť ve Vysočanech toto vše nabízí.

V moderním developmentu je tak potřeba plánovat veřejný prostor s dostatečným předstihem už na stole architekta, a to se stejnou vážností, jako samotný bytový dům a jednotlivé byty. Vodítkem k posouzení kvality celého projektu včetně zasazení do lokality mohou být certifikáty udržitelnosti jako jsou LEED nebo BREEAM, který posuzuje budovu z hlediska udržitelného rozvoje. Tedy nejen z pohledu environmentálního, ale i sociálního a ekonomického. Stále více se do procesu navrhování funkčních venkovních prostor zapojují renomovaná studia zahradních a krajinných architektů.

Umění ve veřejném prostoru

Hitem posledních let je bezesporu umění. Konkrétnímu prostoru dokáže dodat esprit. Nutí nás si pokládat otázky a znovu a znovu hledat platná řešení. Jejich strůjcem již nejsou „béčkoví“ umělci, ale často věhlasní architekti, či sochaři, kteří za sebou mají řadu významných realizací. Patří mezi ně například i Matěj Hájek, spoluautor sloupu Emila Kolbena či Michal Trpák, autor sochy „Gemma“ na pražském Chodovci. 

Michal Trpák, autor sochy "Gemma" u projektu Rezidence Gemma na pražském Chodovci.

Matěj Hájek, spoluautor sloupů Emila Kolbena ve čtvrti Emila Kolbena ve Vysočanech.  

Jedinečnost a identita

„Pokud jde o disciplínu „plastika ve veřejném prostoru“, byla by přinejmenším nuda pohlížet na ni pouze jako na estetický doplněk prostoru. Stejně tak jako se na architekturu dívat pouze jako na pouhý nástroj. Mnohem zajímavější je vnímat, co vzniká mezi těmito dvěma kategoriemi. Plastika může nést funkci. Může být herním prvkem, může být rozhlednou. Pavilón či altán může být sochou. V každém případě jsou součástí konkrétního prostředí, prostoru, kterému vtiskují jedinečnost a identitu,“ říká Matěj Hájek ze S K U L L studia.

Libčický stožár - Skanska ve spolupráci se studenty ateliéru Hlaváček – Čeněk Fakulty architektury ČVUT v Praze postavili vyhlídkový stožár v Libčicích nad Vltavou.