Domov
v srdci
Vysočan

Čtvrť Emila Kolbena
Vše podstatné na dosah.

Živý průmyslový ruch je ve Vysočanech už minulostí. Dobře dostupná lokalita však nezůstala ležet bez povšimnutí, a tak tam, kde kdysi stály tovární haly, rostou dnes bytové projekty. 

Už nyní mají Vysočany velmi dobrou dopravní dostupnost i občanskou vybavenost. Dostanete se sem metrem i tramvajovými linkami, obyvatelům jsou za nákupy i zábavou k dispozici obchodní centra Fénix a Harfa nebo třeba rozsáhlý park Podviní s dětskými hřišti a lanovým centrem.

V bezprostřední blízkosti se nachází také lékařská péče v podobě Polikliniky Kolbenova. Zástupcem kulturní sféry je zde například Divadlo Gong a jen o stanici metra dál najdete oceňovanou scénu Divadla Pod Palmovkou.

Nové Vysočany

V okolí řeky Rokytky našli mnozí zalíbení a lokalita se stává vyhledávaným místem pro život. Rodí se zde Nové Vysočany – podle územního plánu Prahy projde tato oblast neuvěřitelnou proměnou. Vzniká zde moderní městské centrum s veškerou infrastrukturou a občanskou vybaveností, které citlivě naváže na historickou stopu industriální minulosti a tento unikátní „genius loci“ promítne do své atmosféry.

Pro sportovce
i umělce

Jednou z místních dominant je známá O2 arena, víceúčelová hala na hranici Libně a Vysočan s kapacitou 18 000 míst. Ať už jste fanouškem hokeje, freestyle motokrosu či vášnivý rocker, ty nejvýznamnější akce v Praze se konají právě tady.

Pokud máte tvůrčího ducha, zázemí najdete v atelierech Pragovky – stále známější pražský artdistrict nabízí umělcům prostory k vystavování jejich děl i samotné kreativní tvorbě.


Projděte si s námi naučnou stezku
ve čtvrti Emila Kolbena

Vítejte ve čtvrti Emila Kolbena!

Vítejte v nové rezidenční čtvrti, kde ještě před několika lety stály zchátralé tovární haly a sklady bývalé továrny ČKD (dříve Kolben aspol.). Právě po jejím zakladateli – Emilu Kolbenovi, dostala tato nová čtvrť svůj název.

Čtvrť Emila Kolbena - 1. etapa rezidenčního areálu v pražských Vysočanech od Skanska Reality.

Tento významný český průmyslník, vynálezce a podnikatel byl při navrhování moderní rezidenční čtvrti v mnohém inspirací. Bytové domy zde nesou název po jeho příbuzných a spolupracovnících. V interiérech domů se často objevuje elektrická součástka spínačů a přepínačů. Byl to právě Kolben, jenž byl zastánce a průkopník střídavého proudu ve střední Evropě. Na jeho počest byl ve čtvrti vztyčen sloup Emila Kolbena, připomínající jeho odkaz.

Vysočany byly dlouhodobě opomíjenou historickou industriální čtvrtí na okraji širšího centra Prahy. Někteří je přirovnávají ke známé londýnské čtvrti Canary Wharf, která také bývala centrem průmyslu. Doba však pokročila, a dnes se tato část Londýna těší enormnímu zájmu soukromých investorů, je sídlem nadnárodních korporací, ale i prominentním domovem pro ty, kdo hledají onen pověstný genius loci.

Podobná proměna se právě odehrává i v pražských Vysočanech. Velká část území podél ulice Kolbenova prochází rozsáhlou revitalizací a postupně se proměňuje v osobité místo, kde lidi baví bydlet a trávit volný čas.

Plastika Rezistor, první ze čtyř sloupů Emila Kolbena ve čtvrti Emila Kolbena.

Čtvrť Emila Kolbena je jedním z nejvýraznějších zdejších projektů a zaujímá místo jen pár kroků od stanice metra Kolbenova. Architekti zde navrhli řadu moderních technologií a netradičně pojali i veřejný prostor s množstvím interaktivních prvků. Čtvrť navazuje na nový park Zahrádky, kudy se kolem vodních atrakcí a malého amfiteátru dostaneme přes lávku až do ulice Poděbradská.

Více o veřejném prostoru se dočtete v tomto blogovém článku.

Plastika Rezistor, první ze čtyř sloupů Emila Kolbena, připomínajících odkaz slavného podnikatele a inovátora.
Plastika Anténa, druhý ze čtyř sloupů Emila Kolbena ve čtvrti Emila Kolbena.

Plastika Anténa

V roce 2022 byla ve veřejném prostoru instalována druhá plastika s názvem Anténa, která plní funkci pomyslného majáku, orientačního bodu v nové čtvrti. Symbol je odvozen od elektrotechnických značek, kterými odkazujeme na odkaz Emila Kolbena.

Celkem se ve čtvrti buduje pět etap bytových domů a její kompletní dokončení je plánováno na rok 2030. První obyvatelé projektu zavítali do svého nového vysočanského domova už na jaře 2020. V dubnu 2020 byla zahájena výstavba dalších bytových domů pojmenovaných po Kolbenově synovi a vnukovi – Hanuš a Jindřich. Díky své výšce nabídnou byty v nejvyšších patrech zajímavé výhledy do okolí na postupně se měnící ráz této městské čtvrti.


Rodina Emila Kolbena

Rodina Kolbenů na zahradě vily ve Weissenbachu, kolem r. 1928.  Zdroj: Jewish Museum

Emil Kolben se narodil roku 1862 jako jeden z deseti potomků tkalounkáře. Na studia ho otec poslal do Prahy, kde také vystudoval a později se dostal i na německou techniku. Tu absolvoval v pětadvaceti letech s vyznamenáním. Díky získanému cestovnímu stipendiu se mu otevřely brány do světa. Cestoval například do Vídeň, Berlín, Curych, Paříž, Londýn, a nakonec také do USA. Tam odplul na pět let se svojí ženou Malvínou v roce 1888.

S manželkou Malvínou měli tři děti. Nejstarší Hanuš se narodil ještě během pracovního působení ve Švýcarsku. Roku 1898 se Kolbenům narodila dcera Gréta a o čtyři roky později dcera Lilly.

Rodina Kolbenů na zahradě vily ve Weissenbachu, kolem r. 1928. 
Zdroj: Jewish Museum

Osudnou se rodině Kolbenů stala rasová perzekuce během druhé světové války. Kvůli svým židovským kořenům se po okupaci českých zemí v březnu 1939 musel Emil Kolben vzdát všech funkcí v ČKD a v průběhu roku 1939 následoval nucený prodej rodinných firem. Veškerý majetek rodiny byl konfiskován.

V rodných Strančicích si jeho sourozenci Kamila a Alfred vzali život, v roce 1942 deportovali jeho zetě Viléma s vnuky Harrym a Hanušem. O rok později si přišli i pro něj, dceru Lilly, syna Hanuše a vnuka Jindřicha, a odvezli je do terezínského ghetta. Vzít si s sebou měli jen to nejnutnější, a zatímco ostatní členové rodiny házeli do kufrů oblečení a doklady, Emil do svého zabalil 180 akcií ČKD. Emil Kolben zde zemřel ve věku 80 let.

Hanuš a Jindřich se o půl roku později ocitli v Osvětimi. Hanuš zemřel červenci 1944 v plynové komoře, Jindřich byl po evakuaci přemístěn do tábora Blechhammer ve Slezsku. Z něho se mu před pochodem smrti do Buchenwaldu podařilo utéct na Slovensko a přidat se k Československé armádě. Po návratu domů zjistil, že druhou světovou válku a holokaust nepřežilo 26 členů jeho rodiny.


Kolben a spol.

Emil Kolben načerpal své zkušenosti při pobytu ve Spojených státech, kde zastával pozici inženýra ve firmě Edison–Machine–Company. Díky svému inovátorství zde povýšil na funkci šéfinženýra a vedoucím technických kanceláří firmy Edison General Electric Company. Z titulu svého postavení se dostával často a osobně do kontaktu s Thomasem Edisonem.

Vysočany, Emil Kolben, stanice metra Kolbenova, čtvrť Emila Kolbena.

Kolben stejně jako Edison věřil, že technika má člověka povznášet a pomáhat mu, a nikoli ho srážet do nicoty.

Ve Spojených Státech se Kolben potkal také s Nikolou Teslou, který ho pozval ke zkouškám elektromotorů, poháněných třífázovým střídavým proudem. Nezabralo mu mnoho času, aby pochopil, jaké perspektivy střídavý proud má.

Když se Emil Kolben vrátil zpět do Evropy, nastoupil ve švýcarských strojírnách Oerlikon. Bylo mu třiatřicet let, když se mu narodil v Curychu první dítě – syn Hanuš, což (možná) přimělo Kolbenovy k tomu, aby se vrátili domů.

Brzy po návratu založil Emil Kolben v Praze firmu Kolben a společníci, elektrotechnická továrna v Praze – Vysočanech. Našel pro ni perspektivní místo, které bylo sice na periferii, ale v blízkosti komunikací, železniční trati i vydatného zdroje užitkové vody.

Veškeré stavební plány, ale i výpočty a konstrukce strojního vybavení, byly jeho dílem. Začínal skromně, v dřevěné boudě a s dvaceti pěti dělníky. Za pouhý rok nato jich už však Kolbenova továrna zaměstnávala v nových budovách sto čtrnáct dělníků.

Kolben využil nabídky Živnostenské banky a souhlasil s vytvořením akciové společnosti Elektrotechnická. Vznikla roku 1898 se základním kapitálem 2 miliony zlatých a Kolben se stal jejím vrchním ředitelem. Jeho zásluhou získala firma velmi rychle rozhodující postavení ve svém oboru v celém Rakousku–Uhersku. Oficiální název zněl Elektrotechnická akciová společnost, ale hovorově se jí říkalo Kolbenka." Vyráběla například pro Londýn, Madrid či australský Lancestown.

Vznik ČKD

ČKD logo - Brno, hl. nádraží, lokomotiva

Za první světové války byla Kolbenka nucena přejít na válečnou výrobu. Když vznikla Československá republika, vypravil se Emil Kolben do Spojených států. Uzavřel tam smlouvu o technické spolupráci s firmou Westinghouse. Díky ní byla Kolbenka schopna vyrobit jakékoli silnoproudé zařízení a dodat je kamkoli na světě. Tehdy došlo ke sloučení Kolbenovy firmy s První českomoravskou továrnou na stroje. Nová firma nesla nové jméno: Českomoravská–Kolben, a.s.

Až v roce 1927 byla uzavřena smlouva mezi Kolbenkou a společností Breitfeld–Daněk v Praze–Karlíně. A na světě byla Českomoravská Kolben–Daněk, tedy ČKD. Oba podniky si do té doby konkurovaly prakticky ve všech klasických oborech strojírenství, výrobě aut i lokomotiv. Spojení těchto firem mělo zajistit zjednodušení a zlevnění výrobních nákladů.

ČKD logo - Brno, hl. nádraží, lokomotiva
Lokomotiva 749.121 na pražském Hlavním nádraží, vyrobená v ČKD. Označována přezdívkou Zamračená, nebo Bardotka podle charakteristických oken a tvarování čela lokomotivy. Zdroj: Wikipedia.

Ve 30. letech se ČKD významně podílela na rozvoji železnic. Ve Vysočanech byla soustředěna elektrotechnická výroba spolu s výrobou parních turbín a čerpadel, druhý závod v Libni vyráběl lokomotivy, kompresory, naftové motory i automobily.

Závod pak spolupracoval nejen na elektrifikaci Slovenska, ale také Podkarpatské Rusi. Získal významné zakázky v zařízení vodních elektráren a na vytvoření moderní napájecí sítě pro pražskou tramvajovou dopravu.

Po 2. světové válce byla pouta s kooperujícími firmami na západě násilně zpřetrhána. Veškerý průmysl byl znárodněn a orientován na východ. Firma postupně ztrácela konkurenceschopnost. Obrovské zakázky, které přicházely zejména ze Sovětského svazu v rozpětí desítek let nepovzbuzovaly firmu k dalšímu technickému rozvoji.

Lokomotiva 749.121 na pražském Hlavním nádraží, vyrobená v ČKD. Označována přezdívkou Zamračená, nebo Bardotka podle charakteristických oken a tvarování čela lokomotivy. Zdroj: Wikipedia

ČKD po roce 1989

S ekonomickým kolapsem zemí východního bloku ztratila ČKD svá největší odbytiště. Nedařilo se jí najít nová ve vyspělých státech, svou pozici si udržela jen v některých rozvojových zemích.

Tramvaje značky Tatra, vyráběné v ČKD

Navzdory tomu byl podnik ČKD jednou z nejmodernějších a technicky nejschopnějších firem v nově se formujícím "východním bloku“. Podnik byl například největším výrobcem tramvají na světě. V roce 1990 byly rozestavěné výrobní kapacity na výrobu 3 200 tramvají ročně. Do té doby jich ČKD vyrábělo ročně s velkými potížemi 700.

Poptávka byla obrovská, protože tramvaje ČKD jezdily ve všech velkých sovětských městech, v NDR, Maďarsku, Bulharsku.

Podobně jako v tramvajích byla ČKD velmoc i v lokomotivách. Pro Sovětský svaz se vyvíjely a vyráběly obrovské kompresory do aerodynamických tunelů, kde Rusové zkoušeli svoje pověstné raketové motory.

Tramvaje značky Tatra, vyráběné v ČKD. Foto: Aktron

V roce 1994 se privatizovala a ČKD se transformovalo na holding. Nové vedení nebylo úspěšné a v roce 1998 stál holding na pokraji bankrotu. To velice komplikovalo situaci při výrobě velkých veřejných zakázek, jako byly rychlovlaky pro České dráhy či metra pro Prahu.

V původním areálu firmy v Praze dnes stojí O2 Arena.

Některé společnosti holdingu zkrachovaly úplně, ostatní byly vráceny státu, u kterého měl holding mnoho dluhů, a která tehdy ještě byla ve vlastnictví státu. Stát některé společnosti prodal zahraničním investorům, například výrobu kolejových vozidel získal německý Siemens. Zbytek holdingu i s ochrannou známkou získala v roce 2004 společnost 11 FITE, která již dříve odkoupila konkurzní podstatu některých bývalých společností holdingu.

V původním areálu firmy v Praze dnes stojí O2 Arena. Další tovární haly byly vyklizeny, aby zde mohla vzniknout nová rezidenční a administrativní výstavba.
Nový rezidenční areál v místě bývalého areálu firmy ČKD - Čtvrť Emila Kolbena.
Nový rezidenční areál v místě bývalého areálu firmy ČKD - Čtvrť Emila Kolbena.

Ještěrky a biokoridor

Nesečené louky jsou skvělým útočištěm pro hmyz, který má ve městě jen málo příležitostí přirozeného úkrytu – kamenných zídek, uschlých stromů či hromad listí je zde nedostatek.

Čtvrť Emila Kolbena - naučná stezka. Zastavení Ještěrky a biokoridor.

Ještěrky a další plazi potřebují slunné stanoviště, ideálně takové, kde se mohou vyhřívat na kamenech a v případě vyrušení se ukrýt do blízké skulinky. Ideálním místem jsou jižně orientované skalky, které mohou vypadat i esteticky. Pokud je osázíte vhodnými rostlinami, přilákají na zahradu důležitou součást ještěrčího jídelníčku – hmyz.

Dalším estetickým prvkem zahrady či veřejného prostoru může být i broukoviště. Uměle sestavený soubor kmenů zapuštěných do země či položených na zem – použít lze také kmeny listnatých stromů, jehličnany nejsou příliš vhodné kvůli jejich zasmolení. Pokácené stromy jsou ponechány na místě čímž vzniká biotop pro různé druhy hmyzu a brouků. Vzhledem k tomu, že v důsledku činnosti člověka je v kulturní krajině kritický nedostatek přirozeně se rozkládajícího dřeva, je budování broukovišť velmi žádoucí.

Kdo navštíví broukoviště za teplého červnového večera s baterkou, zjistí, že mrtvé dřevo není zas až tak mrtvé. Nejčastějšími druhy, které broukoviště naláká, jsou tesaříci, kozlíčci a může se objevit i roháč. Broukoviště neposkytuje úkryt pouze broukům, i když ti tvoří většinu jeho obyvatel. Zabydlet se v něm mohou také ještěrky či slepýši.

Pozor, broukoviště by ale nemělo být alibi pro kácení vzrostlých zdravých stromů, ty je vždy lepší zanechat!

Čtvrť Emila Kolbena - naučná stezka. Zastavení Ještěrky a biokoridor s broukovištěm a zídkou.

Louka

V souvislosti s působením člověka na krajinu, jejímu často nešetrnému využívání a znečišťování dochází k vymírání živočišných druhů. Především hmyzí říše se v posledních letech dramaticky zmenšuje.

Právě její zástupci jsou však pro přírodu zcela nepostradatelní – tvoří základ potravní pyramidy a mnozí fungují jako opylovači, čímž umožňují vznik rostlinné potravy. K jejich zachování je proto nutné vytvořit jim vhodné životní podmínky i ve městech.

Nesečená louka v rezidenčním areálu Port Karolína v pražském Karlíně.

Jedním ze způsobů může být speciální údržba veřejné zeleně. Plochy, které nejsou intenzivně využívány lidmi, je vhodné nechat přirozeně zarůstat a podporovat jejich návrat k formě louky. Sekání probíhá jen ve víceletých cyklech a vždy s ponecháním neposečených částí.

Pomáháme tím také snižovat dopady klimatických změn. Pomocí interakcí mezi zelení a vodou louka například snižuje účinek tepelných ostrovů ve městě. Vyšší tráva oproti vysekanému trávníku lépe zachytává vodu, a po dešti se zde tak déle drží vlhkost.

Městská zeleň v pražských Modřanech v rezidenčním areálu vil Elča a Emča z dílny Skanska Reality.

Prostupnost územím zajišťují vysekané a prošlapané cestičky, což přispívá k rozmanitosti porostu – daří se zde různým typům rostlin a objevuje se luční kvítí, na které už městský člověk téměř zapomněl. Důvodů, proč i tento prostor necháváme volně růst, máme hned několik. Tím hlavním je podpora rozmanitosti – a to jak té druhové, tzv. biodiverzity, tak i diverzity prostoru. V okolní husté zástavbě představuje i menší městská louka důležitý prvek. Je útočištěm pro mnoho druhů živočichů a zdejší zeleň pozitivně působí i na lidi žijící v okolí.

Nesečená louka v rezidenčním areálu Port Karolína v pražském Karlíně.

Městská zeleň

Příroda, to nejsou jen stromy kolem nás. Příroda je mnohem víc. Především je základem naší existence – poskytuje nám obživu a suroviny, ale také energii pro všechna průmyslová odvětví. V neposlední řadě je pak důležitá i pro naše zdraví i celkovou duševní pohodu.

Park plný zeleně, laviček hřiště pro děti v rezidenčním areálu čtvrť Emila Kolbena v pražských Vysočanech. Projekt z dílny Skanska Reality.

Podporovat ekosystémy ve městech můžeme například budováním parků s vyváženou výsadbou stromů a keřů a tím kompenzovat absenci volné krajiny. Dalším krokem je například stavět na tzv. „brownfieldech“ neboli nevyužívaných a často i kontaminovaných územích, která je třeba revitalizovat. Právě čtvrť Emila Kolbena mezi takové brownfieldy patří.

Park Zahrádky v blízkosti rezidenčního areálu čtvrť Emila Kolbena v pražských Vysočanech.

Městská zeleň je pro mnohé obyvatele měst leckdy jedinou možností kontaktu s přírodou. Zelené plochy přírody odstraňují nudu a šeď velkých měst a poskytují prostor pro druhovou rozmanitost organismů, nezbytnou pro udržení stability ekosystémů.

Právě keřové a stromové porosty a trávníky poskytují útočiště pro volně žijící živočichy, podmínky pro hnízdění ptactva a rovněž plody pro jejich obživu.

Zdroj:
Ekologické centrum Kralupy nad Vltavou, Skanska Reality

Zeleň se velkou měrou podílí také na ochraně zdraví člověka. Prašnost městského prostředí silně stoupá vlivem provozu motorových vozidel a spalováním fosilních paliv, a právě vegetace má schopnost zachytit na svém povrchu velké množství prachu, na němž jsou vázány škodlivé exhaláty.

Kromě toho mají rostliny schopnost pohlcovat velké množství tepla a při snížení teplot je do ovzduší zase vydávají. V parných letních dnech se díky zeleni teploty stávají přijatelnějšími a snesitelnějšími a při zimní procházce pocítíme v parku znatelné oteplení.

Park Zahrádky v blízkosti rezidenčního areálu čtvrť Emila Kolbena v pražských Vysočanech.

Voda

Bez vody není život, a proto bychom se k ní měli chovat maximálně ohleduplně.

Do naší země žádná řeka nepřitéká, naopak veškerá voda odtéká k našim sousedům. Jako důsledek klimatických změn se stále častěji, především pak v posledních 5 letech, potýkáme se suchem. Dle expertů je sucho, podobně jako druhý extrém povodně, jev, se kterým společnost musí počítat, neboť nás bude sužovat stále častěji. Čím dál obtížněji získávaná surová voda přináší nepříjemný důsledek v podobě zdražování vody. Jestliže v roce 1990 stál kubík vody 80 haléřů, pak v roce 2019 téměř 90 Kč.

Vodárenství, tedy příprava pitné vody, má v naší zemi velmi dlouhou tradici. Připojením našich bytů a domů k veřejným vodovodům jsme získali službu přinášející přístup k téměř neomezenému množství vody s velmi vysokou kvalitou. Tento luxus je výdobytkem až posledních desítek let a umožňuje kromě pohodlí zlepšit především hygienické a zdravotní podmínky. Vody nejvyšší jakosti tak nyní používáme nejen na pití a osobní hygienu, ale i na pohodlný odnos odpadu v podobě splachování toalet, napouštění bazénů, ale i závlahu zeleně či čištění ulic.

Potřeba udržet takto vysoký standard a stále větší spotřeba sebou nesla nárůst ceny. Logickou reakci v podobě snížení spotřeby vody umožňuje další technologický pokrok v podobě úsporných baterií, splachování s možností dvou tlačítek, myčky nádobí a tak podobně.

Úsporné baterie a duální splachování naleznete také ve všech domácnostech čtvrti Emila Kolbena.
 

Pražské domácnosti dle statistik spotřebují nejvíce vody v celém Česku. Podle Pražských vodovodů a kanalizací je to v posledních letech něco málo nad 100 litrů na osobu a den.

Oproti tomu ve Zlínském kraji se spotřebuje o 30 litrů na osobu méně. Z pohledu aktivit nejvíce vody potřebujeme na osobní hygienu, a to asi 40 %. 25 % pak na splachování WC, 16 % na úklid, 10 % na vaření, pití a mytí nádobí, 5 % na zalévání a 4 % seberou ostatní aktivity, kam se schovává i napouštění bazénů.

K zásadní úspoře můžeme dojít, když si upřímně odpovíme na otázku – opravdu potřebujeme pro splachování, tedy odnos odpadu z naší domácnosti, vysoce kvalitní pitnou vodou? Ve Skanska jsme přesvědčeni o tom, že ne. Právě pro splachování proto v našich projektech hledáme alternativy, jak pitnou vodu plně nahradit.
Systém šedé vody, který již více než rok funguje v bytovém domě Botanica K, spočívá v zachycení vod z umyvadel, sprch a van, jejich vyčištění a samozřejmě hygienickém zabezpečení v samotné budově a následné využití na spláchnutí toalet. Dům a každý z obyvatel tak ušetří čtvrtinu finančních nákladů.

Druhou alternativou, kterou připravujeme u poslední etapy karlínského projektu Port Karolína, je splachování vodou z vrtu.

Systém hospodaření s šedou vodou v bytovém domě Botanica z dílny Skanska Reality.