Život mezi budovami

Většina z nás si pod pojmem “bydlení” představuje pouze ohraničený prostor mezi čtyřmi zdmi. To se často zrcadlí v některých projektech, jejichž úspěšnost spočívá v efektivitě vytvářených metrů čtverečních, ale už ne ve spokojenosti obyvatel, kteří zde bydlí. 

Veřejný prostor s knihovnou u vily Elča a Emča v Modřanech.

Město netvoří domy, ale lidé. Vzájemné soužití přestává fungovat v okamžiku, kdy město začne lidem bránit využívat veřejný prostor.
česko-japonský architekt Osamu Okamura

Náš domov by neměl být prostorem, který nás izoluje. Má být součástí celku, který zahrnuje i jeho okolí. Měl by nám poskytnout prostor pro odpočinek, zábavu i možnost setkání, hezkou podívanou z okna, u kterého se každý den probouzíme, dobré sousedské vztahy, služby, za kterými můžeme jít pěšky, kvalitní, radostný, klidný a čistý prostor, kterým rádi chodíme do práce a naše děti do školy.

Mít na co se dívat

Město by mělo být místem, kde se člověk setkává s novými a rozmanitými podněty, kde má možnost něco kolem sebe vidět, nechat se příjemně překvapit. Nemíjet pouze anonymní tváře přes přední sklo svého automobilu, ale zachytit letmý úsměv na ulici, užívat si zeleň v okolí domu a s ní spojený život.

Být mezi lidmi

Jsme společenští tvorové, proto nám ke spokojenému životu pomáhá být mezi lidmi, vidět a poslouchat druhé a přijímat od nich impulzy. Jak poznamenávají architekti Adam Gebrian a Jan Gehl, lidi kolem sebe nemusíme přímo znát, stačí, když jsme v jejich blízkosti. K tomu potřebujeme veřejný prostor, který můžeme volně užívat a sdílet s ostatními. Uvolněně a bez velkých nároků. Udělat si příležitostnou procházku a potkat někoho neplánovaně cestou, odpočinout si na lavičce, seznámit se s někým, koho bychom jinak nepotkali.

Obraz vzdálenosti

100 m

rozeznáme člověka

25 m

vnímáme jeho pocity a náladu

2 m

zaznamenáme letmý úsměv

Venkovní aktivity

K tomu, abychom chtěli trávit svůj volný čas mimo náš domov, nás musí naše okolí motivovat vyjít ven z našich vchodových dveří a vybírat si z různorodých aktivit. Tomu přispívá prostor na hry našich dětí, náměstí ke společnému setkávání, místa na sezení, ale i grilování, park určený k odpočinku i sportu, s přístupem k pitné vodě.  

Dostatek sdílených a veřejných míst vede k častějšímu setkávání místních, čímž se mohou poznávat a navazovat bližší vztahy, které přispívají k vřelejší komunikaci a příjemné atmosféře v okolí jejich bydliště. Dochází k prolínání generací i kultur, stávají se dobrým příkladem pro děti, které tak vyrůstají v živém prostředí a mohou navazovat nová přátelství.

Dětské hřiště v rezidenčním areálu Čtvrť Emila Kolbena.

Komunitní zahrádka v Modřanech u projektu Rarach.

Skanska tvoří život mezi budovami

Uvědomujeme si, že kvalita bydlení nespočívá jen v rozměrech a dispozicích bytu, ale ovlivňuje ji i prostor kolem něj. Přidáváme metry navíc v podobě sdíleného, veřejného i poloveřejného prostoru. Věnujeme péči jak bezprostřední blízkosti vstupních dveří domu – chodby, schodiště, výtahy i vstupní haly našich domů mají jedinečnou identitu, která se přenáší i do okolí budov. Budujeme parky s mnoha funkcemi, dětská hřiště, workoutová místa, podporujeme a instalujeme umělecká díla ve veřejném prostoru.

Dětské hřiště ve veřejném prostoru u vily Elča a Emča v Modřanech.

Socha Gemma zdobí veřejný prostor u Rezidence Gemma na pražském Chodovci. Autorem díla je sochař Michal Trpák.

Stejně jako domy, i sdílené a veřejné prostory pro nás navrhují renomovaní architekti. A to tak, aby v nich obyvatelé chtěli trávit co nejvíce času. Na střechách našich domů najdete sdílené terasy, u domů komunitní záhony s kompostéry, své místo tu má i sdílená dílna. K efektivnější komunikaci mezi sousedy slouží i technologie v podobě vlastní aplikace.

Jsme tu pro ty, kteří od svého domova chtějí víc, než metry čtvereční.